Kostel sv. Jiří a sv. Martina (N 50°33'34.61", E 16°21'45.26")
- Martínkovický kostel sv. Jiří a Martina je jako jediný z celé broumovské skupiny dílem stavitele Martina Allia.
- Kostel sv. Jiří a sv. Martina je velmi hodnotnou stavbou ze sklonku 17. století a lze jej řadit mezi nejhodnotnější a nejzajímavější venkovské raně barokní kostely v Čechách. Jeho hodnota je dána jak nároky opata Tomáše Sartoria, tak i skutečností, že jeho výstavba následovala těsně po dokončení reprezentativní barokní přestavby broumovského klášterního kostela sv. Vojtěcha a lze předpokládat účast pracovních sil provádějícíh předtím broumovskou stavbu.
- Martínkovický kostel sv. Jiří a sv. Martina se nachází na severním okraji obce, na západním břehu zalesněného návrší Chmelnice (nebo též Hoprich) nad soutokem Martínkovického potoka a řeky Stěnavy v dolní části obce. Dříve na jeho místě stával dřevěný kostelík, který je v historických pramenech uváděn již v roce 1384 jako farní kostel sv. Jiří a Martina (Letopočet není zaručen, protože farní matriky jsou vedeny teprve od roku 1605). V roce 1650 k němu byla přistavěna zděná věž, která jediná se zachovala při stavbě kostela nového v letech 1692-1698 podle projektu Martina Allia. V interiéru jsou cenné nástropní malby od F. A. Schefflera.
- Jednomanuálové varhany se 744 píšťalami postavil v letech 1769-1771 broumovský varhanář Franz Süssmuth a hrávalo se na ně pravidelně při bohoslužbách až do sedmdesátých let dvacátého století. Jedná se o jediný dochovaný nástroj tohoto varhanáře. V roce 2010 byly opraveny.
- Kostel je obklopen hřbitovem s hodnotně řešenou hřbitovní bránou mezi stavbami kaple a márnice po stranách. Severně od brány je barokní budova fary s pozdně barokně upraveným průčelím, tvořící s kostelem dohromady jeden památkový komplex.
- Ve svém vyvýšeném postavení nad obcí působí kostel jako výrazná dominanta při pohledech od silnice spojující Broumov s Otovicemi a od Rožmitálu.
- Hlavní oltář je zdoben monumentálními sochami sv. Vavřince a Štěpána z období kolem roku 1700. Socha Madony ze začátku 15. století, která patří k hlavnímu oltáři, byla spolu s dalším vzácným inventářem uložena do depozitáře.
Areál fary (N 50°33'35.71", E 16°21'45.47")
- Vedle kostela se rozkládá areál farního dvora, který je tvořen stavbou vlastní fary a 3 hospodářskými budovami.
- Fara při kostele sv. Jiří a sv. Martina musela existovat již v roce 1384, kdy je kostel zmiňován jako farní. Dnešní barokní budova fary vznikla někdy mezi lety 1692–1698. Pochází zřejmě z dílny autora přestavby sousedního kostela, Martina Allia z Löwentalu. Na martínkovické faře často pobýval historik Václav Vladivoj Tomek.
- Fara byla dlouho opuštěná a chátrala. Dnes ji vlastní občanské sdružení, jehož cílem je rekonstrukce a oživení této vzácné barokní památky.
Křížová cesta kolem hřbitovní zdi (N 50°33'32.44", E 16°21'48.42")
- První křížová cesta vede kolem hřbitovní zdi a pochází z první poloviny devatenáctého století. Zastavení, která ji lemují, připomínají malé kapličky a jsou vyhotovena z pískovce. Na každém z nich je nápisová deska ozdobená střapci ze zlata a nad ní Boží oko. Malby, které se na zastaveních nacházejí, jsou malovány na plech, jak bylo v devatenáctém století zvykem. Po mnoha letech působení zubu času se zachovaly pouze dvě. V nejlepším stavu se nachází malba zobrazující Krista na Mariině klíně, druhou zachovalou malbou je výjev kladení Kristova těla do hrobu.
Vojenský hřbitov z 1. a 2. světové války (N 50°33'33.66", E 16°21'18.66")
- Mezi Martínkovicemi a Broumovem byl zbudován v roce 1915 velký zajatecký tábor. V dřevěných barácích bylo nahromaděno až 30 tisíc válečných zajatců, většinou Rusů, Srbů, Italů i politických vězňů. Péče o ně byla nedostatečná, což vedlo k rozšíření infekčních epidemií. Tisíce ubožáků zahynuly a byly pohřbeny v hromadných hrobech na tzv. vojenském hřbitově v dolní části obce. Kromě zajatců zde zemřelo téměř 400 rakouských vojáků. Ti byli zpočátku pohřbíváni na civilním hřbitově (asi 18), pro další bylo zřízeno zvláštní oddělení na vojenském hřbitově. Zajatci byli zaměstnáváni pouze v táboře, kde rozvedli vodovod, stavěli nové baráky, parní lázně, pekárnu a svým zemřelým kamarádům zbudovali na vojenském hřbitově, podle návrhu zajatého ruského inženýra, krásný památník. Po válce byly československými vojenskými úřady táborové stavby rozprodány různým stavitelům i soukromníkům. Vojenský hřbitov byl komisí pro péči o válečné hroby důstojně upraven.
- Během druhé světové války bylo na vojenském hřbitově pohřbeno 122 ruských zajatců, kteří zemřeli koncem války údajně při pochodech smrti. Jejich hroby místní hrobník Treutler upravil a opatřil dřevěnými pomníčky.
- V roce 1981 úřad památkové péče spolu s obcí provedl větší úpravu tohoto hřbitova.
Kaple sv. Anny s křížovou cestou (N 50°32'26.05", E 16°18'23.32")
- Kaple sv. Anny se nachází na opačném konci Martínkovic na úpatí Broumovských stěn. Pochází z roku 1798 a její vznik je spojen s legendou o slepém mládenci Johanu Filipovi Herdenovi. Ten jednou v noci dostal vnuknutí, aby právě na tomto místě nechal postavit kapli. Byl však z velmi chudé rodiny, takže mu nezbývalo, než vzít žebráckou hůl a začít chodit po vesnici po okolí a střádat peníze získané coby almužnu. Jeho úsilí nakonec slavilo úspěch a roku 1796 byl slavnostně položen základní kámen. Poté se přidali další dárci a po dvou letech už stála celá kaplička, jejíž interiér zdobí malba Korunování Panny Marie a rokokový oltářík Čtrnácti svatých pomocníků.
V blízkosti kaple vede druhá křížová cesta. Dochovalo se všech čtrnáct kamenných zastavení, Deset z nich je obráceno k obci, tři směrem k broumovskému klášteru a poslední, čtrnáctá opět o obci. Původní vyobrazení se bohužel nedochovala. V roce 2011 byly na jednotlivá zastavení doplněny obrázky, které namaloval martínkovický občan Přemysl Volf.
Barokní most přes řeku Stěnavu (N 50°33'39.09", E 16°21'41.99")
- Kamenný obloukový most o čtyřech klenbách s rozpětím 3,2 až 7,3 metru nad řekou Stěnavou a mlýnským náhonem. V roce 2007 byla provedena rekonstrukce.
