Přírodní zajímavosti

Broumovské stěny

Na rozhraní starších a mladších třetihor (asi před dvaceti miliony let) vznikaly na jih od nás Alpy a na východ Karpaty. Tento tektonický neklid způsobil na našem území vznik kolmých prasklin (zlomů), podle nichž jednotlivé takto vzniklé kry buď klesaly nebo stoupaly do výšky. Tak došlo k vyzvednutí dna křídového moře a k podstatnému ztvárnění části zdejší krajiny. Vzniklé pohoří je tvořeno výrazným nesouměrným hřebenem, z něhož vystupují skupiny pískovcových skalních útvarů. Jeho délka je zhruba 12 km a je charakteristické příkrými skalními srázy, kterými spadá na sever do broumovské kotliny. Od toho název Broumovské stěny. Nejvýraznější strukturní plošinou Broumovských stěn nad Martínkovicemi je pískovcové plató mezi vrcholy Velké kupy (708 m n. m. ) a Koruny (769 m n. m.)  Plošina zde výrazně vystupuje příkrými a vysokými srázy. V průběhu celého hřbetu jsou v nejvyšších částech kolmé a převislé skalní stěny, v některých partiích až 50 m vysoké.  Svahy jsou členěny skalními roklemi. V jejich dnech, zahlcených mocnými blokovými sutěmi, se nacházejí podzemní systémy pseudokrasových suťových jeskyní, z nichž jeskyně ”Pod Luciferem” je svou délkou 395 m nejdelší a nejrozsáhlejší jeskyní v Broumovských stěnách.

Stěny tvoří rozvodí Baltského a Severního moře. Permské usazeniny typické pro broumovskou kotlinu jsou zde v Broumovských stěnách překryty triasovými pískovcovými vrstvami. Vlastní Stěny jsou budovány usazeninami křídového moře různého stáří a rozmanité velikosti zrna. Na broumovské straně jsou to nejčastěji pískovce žlutavé barvy, občas s glaukonitem, který dokazuje jejich mořský původ. Jemnější sedimenty typu slínovců (opuk) jsou častější na polické straně. Opuky jsou v čerstvém stavu často namodralé. Pískovce i opuky byly hojně využívány v minulých dobách v místním stavebnictví. Na mořský původ těchto hornin upozorňují občas nacházené zkameněliny vodních živočichů tehdejšího moře. Jedná se např. o zkamenělé schránky mlžů rodu Pecten – česky Hřebenatka. Nejvýznamnějšími obyvateli křídových moří byli amoniti se spirálovitě točenými schránkami.

Hřebenatka:

Amonit:

Broumovské stěny skrývají mnoho kouzelných míst, která stojí za návštěvu v každém ročním období.

Kamenná brána 50°31'55.73"N, 16°18'36.57"E

Žlutě značenou turistickou cestou lze dojít na hřeben stěn ke skalnímu útvaru Kamenná brána, ze kterého je kouzelná vyhlídka na Martínkovice i na celé Broumovsko.

Koruna  50°31'19.63"N, 16°19'29.67"E

Božanovský špičák 50°30'51.57"N, 16°18'53.78"E

Nejvyšším vrcholem Broumovských stěn je Božanovský špičák. Nejvýraznější dominantou je však o 4 m nižší Koruna. Turisté se sem dostanou z křižovatky turistických cest pod Kamennou bránou po žluté značce.

Koruna vpravo, Božanovský špičák vlevo

Slavenská vyhlídka 50°32'10.582"N, 16°17'55.362"E

Junácká vyhlídka 50°30'52.910"N, 16°18'32.934"E

Při cestě z Božanovského špičáku je rozcestí U Pánova kříže a odtud už je kousek na Junáckou vyhlídku. Další turisty vyhledávanou vyhlídkou v Broumovských stěnách je Slavenská vyhlídka nad Martínkovicemi

Skalní hřiby

Při putování Broumovskými stěnami je cesta lemovaná řadou skalních útvarů, k nejznámějším patří Skalní hřiby

• Supí hnízdo 50°33'50.405"N, 16°16'33.941"E
• Kovářova rokle 50°33'47.829"N, 16°16'15.653"E 
• Hvězda 50°34'1.702"N, 16°16'0.380"E            

Chata Hvězda z 19. století postavená ve švýcarském slohu a barokní kaple panny Marie z r. 1733 s půdorysem ve tvaru hvězdy patří mezi nejznámější výletní cíle v Broumovských stěnách. Ze všech vrcholů je nádherný výhled na Broumovskou kotlinu a okolní české i polské hory.

Pohled ze Supího hnízda - Modrý kámen, Koruna, Hejšovina, vpravo Bor 

Hvězda - barokní kaple panny Marie
Broumovské stěny jsou území s vysokým stupněm ochrany přírody: národní přírodní rezervací o rozloze téměř 640 ha byly vyhlášeny r. 1956 a leží v chráněné krajinné oblasti Broumovsko vyhlášené r. 1991. Jsou přístupné pro pěší turisty a částečně pro cyklisty (horská a trekkingová kola). Je zde vyznačeno velké množství pěších turistických cest a cyklotras. Skalní lezení je dovoleno jen ve vyznačených terénech a řídí se místními pravidly.

Hoprich 50°33'25.746"N, 16°22'23.738"E

Návrší na pravém břehu Stěnavy, na kterém stojí martínkovický kostel, se nazývá Hoprich.

Je tvořeno permskou červenohnědou hlinitou břidlicí, která místy přechází do šedé barvy. Tato usazená hornina snadno zvětrává a doslova se loupe. Odtud pochází její jiný název – „lupek“. Jedná se o jezerní permský sediment.

Na několika místech je možno na Hoprichu nalézt zbytky permské flóry – zkamenělé větvičky primitivních nahosemenných rostlin druhu Walchia piniformis.

Na opačném břehu Stěnavy za silnicí do Otovic byly ve 2. polovině 20. století nalezeny při výkopových pracích pro potrubí obecního vodovodu zkameněliny ryb rodu Amblypterus. Tyto praryby měly nerovnoměrně utvářenou ocasní ploutev, pokryv kůže tvořily kosočtverečné šupiny a dorůstaly do 20 cm délky.

Vrch Hoprich býval slovanské hradiště. Zalesněn byl z velké části až po válce. O tom, že se na Hoprichu pěstoval mimo jiné i chmel, svědčí jeho hojný výskyt do dnešních dnů.